Únor 2018

Můj příběh

3. února 2018 v 20:57
Ahoj. :))
Vítejte na mém blogu. Asi už třetím. Ty předchozí dva blogy byly pro-ana. I na tento blog budu psát svoje jídelníčky, ale už sem nechci psát rady, jak skrýt anu/miu a další věci. Ale ani to nebude klasický uzdravovací blog, kde budu psát, jak chci mít aspoň šedesát kilo a dávat sem jídelníčky jak z Motola (rozumějte, z psychiny). Ani se nebudu tajit tím, že chci zhubnout. Bude to prostě podle pravdy. Nebudu nic idealizovat, že chci mrchu Anu a přejídání navždy porazit (no to přejídání jo, to narozdíl od any nenese zádný výhody jako hubenost xD) a nebudu se tajit tím, že mám deprese. Že mám výčitky ze všeho jídla, pokud se dostanu nad 800 kcal. Ale začněme tedy.

Všechno to začalo někdy v sekundě (sedmá třída, na osmiletém gymnáziu), kdy jsem se vlivem stresu začala přejídat. Nebylo to nic extrémního, ale hranice normálu to překračovalo. Pořád jsem si kupovala brambůrky a sušenky, hamburgery, energiťáky atd. A zavedla jsem dvě večeře. Ovšem v naší jídelně vařili tak otřesně, že jsem nechodila na obědy. Na začátku školního roku jsem vážila 45 kg na 167 cm a na konci 49 kg na 169 cm. Z deseti měsíců školy jsem doma strávila asi dva a půl, z toho pět týdnů se zápalem plic. Ze školy jsem měla nervy, byla jsem i u psychologa (bezmála dva týdny jsem ho pravidelně vídala před usnutím když jsem zavřela oči, fuj a asi půl roku trvalo, než jsem toho arogantního debila dostala z hlavy). Měla jsem tam přijít ještě jednou, na nějaké testy či co. Nemohla jsem se na něj ani podívat a nemluvila jsem s ním, i jsem se tam rozbrečela. On se asi nemohl smířit s tím, že jsem měla jeho "co ti připomíná tenhle obrázek" (nic) a "nakresli mi strom" (ne, nenakreslim) někde hluboko v p..však víte, tak mi aspoň řekl, že jsem úplně mimo a jestli to takhle půjde dál, tak by mě měli někam zavřít. Ano. Takhle se opravdu choval psycholog. Škoda, že jsem si tenkrát nechala všechno líbit, teď bych ho asi profackovala. No nic, na vysvědčení jsem měla tři čtyřky, trojky odzhora až dolů a absenci asi 150 hodin (za celý rok tak 280) a ukončila jsem tedy studium na gymplu a přešla zpátky na základku, kterou jsem navštěvovala na prvním stupni.

Nastoupila jsem tedy do osmé třídy. To už jsem měla 172 cm a váhu pořád 49-50 kg. Jelikož na základce brali všechno pomaleji, měli větší šanci to pochopit, ale já jsem na gymplu nepobrala skoro nic, neměla jsem tedy moc dobré známky, což ale nikdo nechápal. Všichni včetně učitelů čekali, že budu premiant. Docela jsem tam trpěla a nechtěla jsem chodit do školy. Na vysvědčení jsem měla jednu trojku a sedm dvojek. Pro ostatní jsem byla "ta co přišla z gymplu a myslí si že je nejlepší a přitom má horší známky jak půlka třídy". Trošku se to zlepšilo až koncem roku. Z matiky jsem měla pořád jedničky, trojku jsem si vytáhla taky na jedničku a už jsem pořád nemlčela.

Do devítky jsem nastoupila s váhou stále 49-51 kg. Růst už jsem přestala, takže 172 cm. Ve škole už mě brali, známky jsem měla dobré, v pololetí už to byly jen tři dvojky. Ale přejídání se zhoršilo. Jedla jsem třeba 8x denně. Večeře jsem měla tři a do jídelny jsem už druhým rokem nechodila, takže jsem měla i dobrý oběd. V lednu už jsem vážila 57 kg. V březnu jsem se začala řezat. Přihlášku jsem si podala na dva gymply a na oba jsem se dostala. Učení mě bavilo, do školy jsem chodila ráda a užívala si poslední měsíce na základce. Už jsem začala hubnout, jedla jsem kolem 1200 kcal, cvičila jsem a dělala lehsedy, ale zp mě vždycky stáhlo. Pod 54 kg jsem se nedostala. Jenom jednou na chvíli na 53. Abych se vrátila k učení. Na testy z dějepisu jsem se učila třeba hodinu, na přírodopis slovo od slova několik stránek a nechávala jsem se z něho pořád zkoušet (třeba i 3x za půlrok😂) a pořád jsem si brala referáty, protože mě hrozně bavil. Diskutovala jsem o chybách v testu když jsem doatala jedničku, místo podtržené jedničky. :D Za dvojku z němčiny jsem se nechala přezkoušet. Dokonce i na chemii jsem se učila. Ne. Dobře. Kecám. Začala jsem s tahákama. 😂 Ale jinak jsem celkově byla typickej žák, co se hodí na gympl. No a nastal poslední den školy. Ještě rok a půl zpátky bych odtud nejradši vypadla, ale teď jsem celý den probrečela. Objímaly jsme skoro všechny učitelky a učitele. Brečela jsem ještě celej první týden v červenci. :D Ze základky jsem odešla s 56 kilama. (Ještě tam někam vecpi, že na výzo jsi měla dvě dvojky) Jelikož jsem za celé prázdniny byla jenom na jednom týdenním táboře, našla jsem si novou "zábavu". Opět jsem se pustila do hubnutí, tentokrát už jsem ale byla pravidelná návštěvnice pro-ana blogů. Každý den jsem chodila kolem 6 km, cvičila jsem, pila pět zelených čajů denně (zelený čaj zrychluje metabolismus),obědvala jsem většinou melouny a nektarinky a na brigádě jsem celé dopoledne myla okna. I s výdejem jsem byla denně na nule. A to nepočítám bazál. Dostala jsem se na 50 kg. Bohužel jsem pak měla nějaké problémy s trávením (poslední kapka byla, že jsem se nehorázně přejedla, další den jsem dala hladovku a pak jsem se zase přejedla), tak jsem musela jíst. Bohužel jsem ale nepřestala a do nové školy nastoupila s 54 kg.

A přišlo střídání všemožných pro-ana diet a přejídání. Pod 51 kg jsem se nikdy nedostala, držela jsem si cca 53 kg. Začala jsem chodit na street dance a ten mě nehorázně bavil, byl tam skvělý kolektiv a milovala jsem to tam. Na školu jsem se ale vykašlala. Totálně. Byla jsem na čtyřkách a jedné pětce. Bylo mi to jedno. Přešla jsem tedy na pedagogické lyceum, to bylo ještě dál než gympl a už jdem nemohla dojíždět, ale byla jsem na intru. Musela jsem ale přestat se street dancem. Dost jsem to obrečela a do teď se mi těžko dýchá, když si prohlížím jejich fotky. Když jsem tam začátkem prosince přešla, přestala jsem se řezat kvůli plavání, kterém jsem ale nebyla ani jednou a ani to nemám v plánu. Nasrat. Ano, hádáte správně. Na školu jsem se vykašla 2x tolik. Už mi bylo všechno jedno. Jsem tam doteď. Na vysvědčení jsem měla dvě pětky a hromadu neklasifikovaných. Zbytek čtyřky a pár trojek. Nenávidím to tam, jak to jenom jde. Díky bohu už aspoň vím, kam opravdu chci jít, kam mě to táhlo od osmé třídy a kam jde i kamarádka od koní. Ano. Na zemědělku. Možná jsem promarnila slvělé šance a podle mamky klesám pořád níž. Měla jsem šanci studovat osmileté gymnázium, nevyužila jsem ji. Na čtyřleté jsem se také dostala a vždy jsem byla v horní polovině přijatých. Zase jsem rezignovala na školu. Na lyceu také. A teď jdu na "blbou hnojárnu". Ale není to špatná škola a na vejšku se z ní mám šanci dostat. Samozřejmě ne na medicínu, veterinu, nebo práva, ale to ani nechci. Také vím, že ani tam nic nebude zadarmo. Ale je to stejné jako s tou základkou. Když mě něco baví, tak si k tomu dokážu sednout a naučit se to. I ty předměty, které mě nabaví, pokud jsem šťastná na té škole. Nastoupím tedy znovu do prváku a začnu odznova. Všechno je tedy cajk? Ne. Do konce roku zbývá totiž 5 měsíců a já ve škole skoro brečím a mám z ní hrozné nervy. Začala jsem se i zbovu přejídat. Vážit se nechci, jelikož jsem permanentně přejezená a přidá mi to několik kil navíc, ale budu vážit něco kolem 52-53 kg. A ano, chci zhubnout. Bude to tedy boj. Stres si kompenzuju hubnutím. Takže z any se ani dostat nechci. Zatím. Uvidíme po prázdninách.

Pokud jste můj výlev dočetli do konce, tak děkuju. :D
Sammy